Infocentrum Blatná

Josef Synek | Hlavně hlavy

Narozen 13. 3. 1944 v Blatné
Člen Unie výtvarných umělců a Asociace jihočeských výtvarníků

Malování se stalo jeho koníčkem už v době dospívání a rozvíjelo se po celou dobu, kdy pracoval v autoopravně v Blatné (téměř 40 let). Skutečnost, že neabsolvoval žádnou výtvarnou školu, se u něj projevila v nespoutané tvůrčí invenci, v nezaměnitelném pojetí ztvárnění děl, v jejich hravosti a živosti. Od roku 2006 se zcela věnuje volné tvorbě.
Papír, tužky, štětce a barvy přitahovaly malého Pepíka od dětství. Rodiče měli porozumění pro jeho koníčka, a tak si budoucí malíř přetvořil kousek místa v Blatné v zahradní chatce za jatkami na svůj první ateliér. Tam začínal kreslit a malovat, pročítal knihy o malířích, studoval z reprodukcí jejich díla a postupně se začal orientovat ve světě umění. Přesto, že je malíř – samouk a jedinou přiznanou školou umění je LŠU v Blatné, je velice společenský a brzo se seznamuje s dalšími výtvarníky – amatéry i profesionály. Velice rád vzpomíná na svého kolegu a rádce Jar. Fiedlera, s nímž měl v roce 1969 svoji první společnou výstavu v Blatné. Potom již následovala řada výstav na krajské i celostátní úrovni. Spřátelil se s mnoha výtvarníky např. s manžely Brichcínovými, S. Burdou, Janáčkem, Konrádem, J. Krátkým, Š. Marešem, Peškem a dalšími. Rád také vzpomíná na společnou návštěvu s malířem Peškem u J. Karmazína na Akademii výtvarných umění v Praze i na mnohé další výstavy a výtvarné plenéry u nás i v zahraničí. V roce 1989 spolu s dalšími jihočeskými výtvarníky zakládají výtvarnou skupinu Kruh 89, v jejímž rámci dodnes pořádají společné akce.
Josef Synek je velice skromný umělec, jen nerad mluví o sobě a o svých obrazech. Tvrdí, že ty mají hovořit samy za sebe. A ony skutečně hovoří a nejen za sebe, ale i za svého autora. Jeho díla mohou nepoučeným připadat naivní, snad dětsky prostá, ale není tomu tak. Nelze říci, že upřednostňuje některá témata. Maluje třeba zátiší s květinami, velmi často maluje typické jihočeské vesničky, mnohokrát ztvárnil rodné město Blatná i zdejší zámek. Nevyhýbá se ani figurální tvorbě. Působivá jsou též jeho personifikovaná zvířata. Ať už jsou to ženy jako kočky či lvice, nebo muži jako psi. Ze svých zahraničních cest přiváží obrazy plně vystihující charakter navštívené země. Zvláště jeho cesty do Francie mu poskytly náměty pro oleje s typicky francouzskými městy i krajinami. Velmi jímavé jsou též jeho ostrovy - malby měst, obklopené vodou.
Stejně tak jako má široký záběr tematický, užívá ve své tvorbě různé způsoby. Vyšel z realistického vidění skutečnosti, ale díla z jeho pozdějšího období využívají abstrakce: přecházejí v nádherně barevně sladěné krajiny s domy, s rybníky, s řekou. Opět se setkáváme v jiné formě se skupinami domů, často ve tvaru pětidomí, a půvabně očíslovanými domy. Všimněte si, že malíř má v oblibě číslo 3. Ovšem i zde neustále jeho tvorbu provázejí ženské symboly. Také jeho ryby mají nápadně ženské vlastnosti: dovedou být něžně milé, ale také nebezpečně dravé. Ze všech jeho děl je vidět hravost, kterou dovádí do dokonalosti v experimentech se jmény, písmeny, fragmenty krajiny i různých strojů, stavebnic a robotů. Jeho díla vyzařují laskavé člověčenství, někdy jsou povzbudivě kritická, ale vždy plná čisté fantazie a obdivuhodné moudrosti.
text: Karel Zíka