Infocentrum Blatná

Malebné městečko Blatná leží u říčky Lomnice obklopené mírnými pahorky, které na severu přecházejí v lesní masív Brd.

Archeologické nálezy prokazují přítomnost člověka na lokalitě již v paleolitu a mezolitu, kdy se jednalo především o rybáře a lovce. Trvalé osídlení lze doložit teprve v době halštatské (5. stol. př. n. l.), avšak toto obyvatelstvo bylo brzy vystřídáno keltskými kolonisty. Z laténského období pochází také Bezdědovický poklad (1. stol. př. n. l.). V 8. až 9. stol. n. l. přicházejí na lokalitu první Slované, kteří zde založili osadu ležící na blatech, z čehož vznikl dnešní název města Blatná.

První písemná zmínka o Blatné pochází z r. 1235, avšak lze předpokládat existenci starší osady s tvrzí. K rozkvětu dochází teprve za vlády Bavorů ze Strakonic (14. stol.). V 15. stol. stoupá význam Blatné, jakožto dominia pánů z Rožmitálu. Nutno zmínit především Jaroslava Lva z Rožmitálu, který projel celou západní Evropu ve službách krále Jířího z Poděbrad (1465–1467). Za jeho syna Zdeňka Lva vyrostl zde majestátní gotický kostel vysvěcený r. 1515 a kamenný hrad s věží a rezidenčním palácem z dílny Benedikta Rejta, stavitele Vladislavského sálu. Měšťané obdrželi mnohá privilegia, která umožnila rozvoj řemeslné výroby a růst městského podnikání. Důsledkem hospodářské prosperity byla Blatná povýšena na město v roce 1601 císařem Rudolfem II. Kvůli katolické víře pánů z Rozdražova, majitelů Blatné, přišly temné časy s třicetiletou válkou, kdy obyvatelé Blatné trpěli v důsledku nájezdů vojsk (pozůstatek valu u Bělčic).

Následný rozkvět města zaznamenáváme na počátku 18. stol. s příchodem hrabat z rodu Serenyiů. V tomto období byla postavena nová zvonice, špitál, škola, mariánský sloup (r. 1726) či socha sv. Floriána (r. 1766). Nejvýznamnější stavbou byl kostel svatého Jana Křtitele v Paštikách, který navrhl ve slohu dynamického baroka Kilián Ignác Dientzenhofer. V roce 1798 byla Blatná zakoupena rodem Hildprandtů z Ottenhausenu, kteří zde sídlí dodnes. S jejich rodinou je spojeno jméno významného učence Jana E. Purkyně. Za jejich éry došlo k rozvoji města na poli stavebním a to především po velkém požáru v r. 1834, který zničil 118 domů. Teprve v roce 1837 byla dostavěna kostelní věž do dnešní podoby. Ekonomický a politický význam města byl podtržen zřízením okresního hejtmanství r. 1865-1868 v budově č. p. 212 na nám. Míru, kde dnes sídlí muzeum (r. 1922) založené místním učitelem a archeologem Josefem Siblíkem. Na oživení ekonomiky působila příznivě výstavba železnice Strakonice – Blatná – Březnice na konci 19. stol.

Tvář města zkrášlil také blatenský rodák a pražský architekt Karel Fiala, který navrhl monumentální školní budovu ZŠ J. A. Komenského (r. 1902) a fasádu radnice na tř. J. P. Koubka č. p. 4 (1907). V letech mezi světovými válkami zavoněla Blatná růžemi, které zde na desítkách hektarů pěstoval Jan Böhm, sídlící v unikátní rondokubistické vile na nám. A. Kaliny. Za první republiky dále město rostlo a vznikly zde funkcionalistické stavby Sokolovna a okresní úřad na třídě T. G. Masaryka (1933). Jako upomínka na padlé vojáky 1. světové války stojí dnes vedle muzea socha Svobody (1923).  V druhé polovině 20. stol. se Blatná postupně ze zemědělského města přeměňuje na průmyslové centrum zdejšího kraje. Lákala také filmaře (Bílá paní, Čest a sláva a Šíleně smutná princezna).

V současné době je Blatná se svými více než 6000 obyvateli rychle se rozvíjejícím městem. Je správním, společenským, kulturním a sportovním centrem blatenského regionu. Specifické historické jádro města je městskou památkovou zónou. Blatensko je známé svojí jedinečnou zachovalou přírodou, drobnými sakrálními památkami, selskými usedlostmi a především svojí pohostinností. V krajině mezi rybníky najdou svá místa milovníci turistiky, cykloturistiky i památek.