Kostel Kadov
Původně raně gotický kostel sv. Václava z druhé poloviny 13. století byl po polovině 18. století barokně upraven na prostornější stavbu s věží. Cenné barokní exteriéry a interiéry včetně konstrukcí (klenby, krovy) a gotických kamenných náhrobků.
Historický vývoj
Nejstarší součást kostela, postaveného v blízkosti šlechtického sídla, představuje sakristie s dochovanou křížovou
klenbou z druhé poloviny 13. století, který byl presbytářem původní gotické stavby. Vzhledem k pozdější barokní
přestavbě, při níž byla větší část starého kostela stržena, nemáme v podstatě žádnou představu o jeho dalším
stavebním vývoji. Původní podoba kostela je ovšem zaznamenána na mapě lnářského panství z roku 1698. Tehdy šlo
o jednolodní stavbu s kvadratickým presbytářem, sanktusníkem na střeše lodi a jižní předsíní. V blízkosti
kostela stála dvoupatrová stupňovitá zvonice s cibulovitou střechou. Po obnovení farnosti dal patron kostela hrabě
Jan František Kristián Sweerts – Sporck starý kostel strhnout a nahradit ho důstojnou a současně prostornější
pozdně barokní stavbou, dokončenou roku 1765. Autor plánů není znám, podle pamětního spisku vloženého po skončení
prací do koule na věži však víme, že se na stavbě podíleli zednický mistr Kašpar Švankmajer, tesařský mistr Jiří
Kaplan a kovářský mistr Jan Šolle. Do novostavby byl, jak již víme, zakomponován presbytář původního kostela v
nové funkci sakristie. Nový kostel byl slavnostně benedikován 28. 9. 1765. První známý kadovský farář se jmenoval
Ubislav a je připomínán roku 1362, kdy zdejší beneficium směnil s Frenclinem, farářem ve Vacově. Svolení k tomu
dali patroni kostela Racek ze Žihobec a Vyntíř z Kadova s bratrem Jaroslavem, předkové rodu Řesanských z Kadova,
který byl v našem kraji usedlý až do 17. století. Erbem rodu bylo zlaté vozové kolo na modrém poli. Kadovský kostel
nebyl ve středověku příliš bohatý. Papežské pokladně odváděl v letech 1369–1405 pouze 7 grošů desátku. Příjem
zvýšil Jan Šelmberk z Kadova, když při kostele zřídil fundaci, na jejímž základě se měly konat mše za spásu
jeho duše a duší jeho předků a příbuzných, k čemuž se roku 1403 zavázal nově dosazený farář Petr. Jen pro
zajímavost dodejme, že mše za Jana Šelmberka se v kostele sloužily ještě počátkem 20. století. Vladykové z Kadova
byli katolickým rodem, a proto ještě roku 1428 dosadil Zdislav z Kadova na zdejší faru katolického kněze Blažeje,
který zde působil snad ještě roku 1434. Z dalších farářů známe Volfganga (1515), autora několika traktátů proti
utrakvistům a stoupencům Jednoty bratrské, Václava (1541), jenž se u farníků netěšil oblibě či Marka Lojku. Ten
roku 1567 žádal, aby byl kvůli chudobě kadovského beneficia dosazen na výnosnější faru do Starého Sedla. Arcibiskup
mu však nevyhověl a přeložil ho do nedalekého Záboří. Zajímavá situace nastala kolem osoby kališnického kněze
Jeronýma Pražského, který spravoval kadovskou farnost roku 1587. Pražský arcibiskup Martin Medek ho označil za nepřijatelného
a požadoval na patronovi kostela jeho odvolání. Patron Alexandr Záborský z Brloha, jehož předkové získali Kadov
na sklonku 15. století, se však kněze zastal a odvolával se na to, že byl řádně vysvěcen Medkovým předchůdcem
arcibiskupem Brusem, a že je oblíben farníky. Záborští z Brloha o svůj kostel řádně pečovali, zejména Ladislav,
který nechal roku 1635 obnovit kostelní mobiliář. V tu dobu obstarávali duchovní správu při kostele pro nedostatek
světských kněží horažďovičtí minorité. Farnost zahrnovala vedle Kadova Lnářský Málkov, Pole, Slatinu, Vrbno,
Mračov a roku 1654 byl připojen jako filiální ještě Bezděkov s Nezdřevem, Zahorčičkami a Hradištěm. Celý obvod
pak byl roku 1660 přifařen k Záboří. Samostatná kadovská farnost byla znovu obnovena teprve roku 1756 z iniciativy
patrona hraběte Františka Karla Rudolfa Sweerts – Sporcka, pána na Lnářích, který si uvědomoval obtíže plynoucí
ze správy tak rozsáhlé oblasti. Prvním farářem byl ustanoven Matěj Rybička, který však neměl zpočátku v Kadově
vlastní farní obydlí a tak přebýval na zámku v Bezděkově. Při obnovené kadovské farnosti zůstal filiální kostel
v Bezděkově s příslušejícími vesnicemi Nezdřevem, Hradištěm a Zahorčičkami. Při josefínských úpravách
hranic farních obvodů 1786 pak byla farnost zmenšena o Hradiště, které bylo přifařeno ke Kasejovicům a Mračov,
jenž byl připojen k farnosti Záboří. Roku 1761 bylo v Kadově zřízeno kaplanství. V současné době spravuje farnost
děkan v Blatné.
(zdroj: text – Památkový katalog, foto – Miloš Hlávka, Wikimedia)
